Úzkorozchodnou železnicí ze Žitavy do Oybinu

Německo Zážitky 08/2020

Hledali jsme pro vnoučata nějaké cestování vlakem taženým parní lokomotivou. V Německu se nabízela úzkorozchodná trať ze Zittau do Oybinu a byl to hezký den plný zážitků.

V Zittau je parkování hned u nádraží, za dvě minuty jsme kupovali jízdenky a sotva jsme nastoupili, vlak zahoukal a vyrazil. Vybrali jsme si úplně poslední vagon a převážně venku na plošince jsme sledovali okolí podél ubíhající tratě. Chvilku městečky pak i malebnou krajinou se vlak po železnici sunul stylovými nádražími. Při zastávkách jsme si prohlédli celý vlak, patřičně dlouhý a pečlivě udržovaný. I jeden vřazený vagón coby plošiňák byl plně obsazený, snad pro ten bezchybný výhled a kontakt s okolím. Vláček supěl, funěl dým i s párou a za necelých 45 minut jsme byli na konečné v lázeňském městečku Oybin. Krásném městečku jako z pohádky.

A hurá na hrad, to by bylo, aby nebyl. Byl, na stolové hoře hned nad nádražím, ani jsme se nenadáli a byli jsme u vstupu. Odevzdaná eura částečně jdou na konzervaci zříceniny a údržbu cestiček. Celé odpoledne jsme procházeli labyrintem cestiček, schodů, štěrbin mezi skalami a kochali se pohádkovými výhledy ani ne do dáli, spíše dolů, kde nádraží společně s malebnými domečky definitivně potvrdily, že jsme se sem na výlet vydali správně. Zrovna přijíždí další parní lokomotiva s vagóny a i babička se konečně přestala bát té výšky a držíce se zábradlí shlížela s námi do pohádky.

Den se vydařil, s německou precizností jsme se setkávali na každém kroku. Všude čisto, dostatek občerstvení, dobrá káva, zmrzlina, toalety a milion dalších drobností. Až se nám trochu nechtělo zpět. Ale kdo by odolal, když cesta zpět byla opět na vagonu bez střechy s výhledem na nebe. A to je ta třešinka na dortu výletu do Oybinu. Všichni jsme byli z putování unaveni, ale nadšeni.